Zemřel Vladimír Medek, český hlas nejen latinskoamerického boomu

V pátek 2. září 2022 zemřel ve věku dvaaosmdesáti let jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů ze španělštiny, angličtiny a portugalštiny Vladimír Medek. Do české překladové literatury se nesmazatelně zapsal téměř padesáti díly, ale věnoval se také vlastní literární tvorbě.

Vladimír Medek vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde získal titul inženýra. Velkou část profesního života se pohyboval v oblasti skloprůmyslu a překladatelskou profesi vykonával spolu s tím. V 60. letech pracoval mimo jiné jako překladatel na Kubě. V roce 1967 dostal v nakladatelství Odeon originální znění Sto roků samoty od Gabriela Garcíi Márqueze. Kniha překladateli okamžitě učarovala a, jak později sám říkal, stala jeho největším překladatelským úspěchem. Kromě popularity u čtenářů si Medkův překlad (vyšel v Odeonu 1971) vysloužil i uznání kolegů. Překladatelka Blanka Stárková jej označila za jeden z nejlepších překladů v české literatuře. Medek totiž našel klíč k překladu „márquezovské věty“ tím, že v češtině verbalizoval nominální španělštinu.

Pro Vladimíra Medka hrála velkou roli zvuková stránka textu, v jeho překladech musela dobře znít každá věta, a to včetně názvu. Proto dal v češtině přednost před titulem Sto let samoty zvučnějšímu Sto roků samoty, podobně jako kniha Antonia Muñoze Moliny Plenilunio nevyšla česky s doslovným názvem Úplněk, ale Za úplňku.

V roce 1971 byl Vladimír Medek vyloučen z komunistické strany a dostal desetiletý zákaz publikování. Ani to mu však nezabránilo pokračovat v překladech nejvýznamnějších děl latinskoamerického boomu. O rok později mu v Odeonu vyšel překlad Nebe, peklo, ráj od Julia Cortázara. V tiráži mohli čtenáři nalézt pouze „přeloženo ze španělštiny“, dvě reedice z roku 2001 a 2019 však Medkovi zásluhy za tento překlad přiznaly a zásahy cenzury ze 70. let opravily. V době „zákazu“ se také věnoval Zelenému domu Maria Vargase Llosy, který se spolu se zmíněnými Sto roky samoty a knihou Nebe, peklo, ráj stal snad jeho nejvýznamnějším překladem ze španělštiny. Po zhruba deseti letech v šuplíku kniha vyšla roku 1981 opět v Odeonu.

U překladů ze španělskojazyčné literatury nelze opomenout také Starého gringa Carlose Fuentese, Korunovaci Josého Donosa nebo Polského jezdce Antonia Muñoze Moliny, který Medkovi přinesl Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překlad roku 2018.

Nemenší pozornost si zaslouží i Medkovy překlady z angličtiny. Po roce 2000 snad v Česku neexistovalo dítě, které by neznalo termíny Nebelvír, Zmijozel, Mrzimor a Havraspár, a to právě díky genialitě bratrů Vladimíra a Pavla Medkových, kteří příběhy Harryho Pottera překládali společnými silami – ale pod prvním dílem, nejdůležitějším pro překlady kouzel, jmen a míst je podepsán právě Vladimír. Z dalších anglických překladů byl Vladimír Medek hrdý i na své převedení díla Alexandrijský kvartet od Lawrence Durrella.

Vladimír Medek byl svému řemeslu navýsost oddaný a až do posledních chvil spřádal plány na další překlady. Rozloučení s ním proběhne 17. září 2022 od 11 hodin na Lesním hřbitově v Novém Boru.

Martina Kutková